Do revírů Severočeského územního svazu bylo distribuováno 3000 ks těchto malých vousatých krasavců. Sumec je distribuován do vybraných, primárně velkých revírů, jako je např. ÚN Nechranice a Labe.
Je zajímavé sledovat, kolik emocí dokáže tato naše původní ryba vyvolat (v daném relativně malém množství, které je pouze drobným doplňkem populací v revírech již existujících), ale jak je dlouhodobě patrné, to pouze u menšiny rybářů, protože v průběhu let byla řada mýtů ohledně tohoto druhu vyvrácena.
Sumce distribuujeme pouze do vybraných vod, kam patří a je zde zastoupen i v širším spektru velikostních kategorií. Sumec je schopen sám tlumit svou populaci. Na některých místech (např. Labi) je možné se setkat s vyšším množstvím mladších generačních ročníků této ryby, to je dáno i dostatkem potravní základny v podobě nepůvodního hlaváče černoústého, proti kterému nefunguje nic jiného, než zvýšené distribuce dravců, kterým opravdu zachutnal (ve velkém se do něj pustili nejen sumci, ale i např. okouni a candáti, jejichž populace i dle úlovků sílí), výrazný úbytek hlaváče oproti situaci před několika lety lze sledovat již na dolním Labi.
Sumec se osvědčil i proti sumečkovi americkému, jehož populace byly na některých místech výrazně výrazně utlumeny. Sumec je rovněž důležitý, protože výraznou část jeho potravy tvoří ryby nemocné či poraněné.
Na území Severočeského ÚS jsme měli dlouhodobě pouze jednu nádrž, kde se hovořilo o neúměrném predačním tlaku sumce velkého, ta byla s ohledem na průsaky hráze a rozhodnutí úřadů v minulém roce po několika desítkách let slovena. Vydala opravdu několik tisíc kilogramů sumce, ale velice překvapivé pro mnohé bylo i množství bílé ryby, zvláště v podobě tisíců kilogramů cejna, takže i přes silnou populaci sumce v dané nádrži v ní i přesto existovala určitá rovnováha s ohledem na velké množství ryb sloužících jako potravní základna tohoto druhu.
